Byl to jeden z těch vlahých letních večerů po bouřce, kdy se nebe začalo rozestupovat a sluníčko opět políbilo špičky věží. Byla by to úplná idylka, kdyby mi vteřinu po vyfocení snímku náš chytrý pes nepodtrhl nohy stativu. Naštěstí jsem stačil foák za popruh chytit a žádná tragédie se nekonala.