Jan Nepomucký



Mladý Jan Nepomucký

Jan Nepomucký se narodil v Nepomuku a pravděpodobně byl potomkem německých kolonistů, kteří přišli do této lokality během 13. století. V té době se kolonizovalo území, které spadalo pod klášter cisterciáků v nedalekém Pomuku, což je na druhé straně Zelené Hory. Narodil se v 1. polovině 14. století a podle legendy mělo být místo jeho narození, stejně jako místo jeho skonu, označeno nebeským světlem. Pokřtěn byl v chrámu svatého Jakuba v Nepomuku a jméno dostal podle Jana Křtitele.

Barokní legenda praví, že rodiče Jana Nepomuckého si na Panně Marii Zelenohorské vyprosili uzdravení svého syna. Proto malý Jan ministroval u cisterciáků, což někteří považovali za projev díkuvzdání za to, že přežil dětství.

Jan Nepomucký prokazatelně uměl česky a jistě i německy a latinsky. U mnichů svatého Bernarda načerpal první vzdělání ve veřejné škole. Již nejisté je jeho studium na školách v Žatci, přesto se z tohoto města stalo svatojánské poutní místo. Podle dobových dokumentů lze rozpoznat, že jeho písmo bylo velice precizní; musel být pilný a mít velkou sebekázeň.

Kněžského svěcení se Janu Nepomuckému dostalo nejpozději kolem roku 1380. V tu dobu působil jako oltářník v jedné z kaplí pražské katedrály a později se stal farářem u svatého Havla na Starém Městě, který byl tehdy považován za prestižní farnost.

Jan Nepomucký byl výmluvný kazatel, dobročinný kněz a královský almužník. V nouzi půjčoval finanční prostředky, nicméně dluhy vymáhal zpět.

Jan Nepomucký ve službách arcibiskupských

Jan Nepomucký měl zajisté mnoho osobních kvalit, protože si jej arcibiskup Jan z Jenštejna vybral za jednoho ze svých nejbližších spolupracovníků poté, co se asi ve dvaceti letech vydal do Prahy. Zde si Nepomuk doplnil právnické vzdělání (bakalářské studium církevního práva) na Karlově univerzitě a na pět let odcestoval do severoitalské Padovy. Tam nejpozději od roku 1383 studoval církevní právo, z něhož roku 1387 složil doktorát. Jan Nepomucký byl pravděpodobně velice inteligentní, organizačně schopný a ve společnosti oblíbený, o čemž svědčí fakt, že si ho roku 1386 zvolili za rektora padovští studenti ze zaalpských zemí. Z Padovy se vrátil do Prahy jako doktor církevního práva.

V tu dobu panovaly mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna roztržky, neshody a nakonec i otevřený boj. Královi rádci vymysleli lest, jak oslabit moc pražského arcibiskupa. Chtěli založit nové biskupství v benediktýnském klášteře na západě Čech nedaleko Plzně. Opatem zde tehdy byl představený Racek, stařec nad hrobem. V případě jeho smrti by podle plánu král obrovské statky zabral a založil zde nové biskupství. Jenomže arcibiskup rychle lest prokoukl a z jeho iniciativy byl po smrti opata Racka okamžitě zvolen opat nový. Jan z Jenštejna sice oznámil veřejnosti volbu nového opata, záměrně však neinformoval krále Václava IV., který by pochopitelně vznesl protest. Volbu, kterou takto arcibiskup schválil, podepsal Jan Nepomucký. Jakmile se Václav IV. dozvěděl o tom, že byl ošálen, začal oběma aktérům vyhrožovat smrtí. Proto se Jan z Jenštejna a Jan Nepomucký uchýlili do bezpečí hradu v Roudnici.

Smrt Jana Nepomuckého

Jan Nepomucký se však nedal zastrašit a dále spolupracoval s Janem z Jenštejna a některými svými skutky dokázal krále pořádně rozzuřit. Roku 1393 mělo být vyhlášeno milostivé léto a Václav IV. překvapivě navrhl arcibiskupovi smír. Arcibiskup na králův návrh pod nátlakem svých nejbližších rádců přistoupil a přijel do Prahy. Arcibiskupská delegace se měla s králem setkat ráno 20. března 1393. Při konfrontaci se však král náhle rozzuřil a přikázal svým strážím zajmout arcibiskupa i s jeho doprovodem. Arcibiskup se sice zachránil útěkem, spolu se třemi dalšími muži z jeho družiny se však ocitl v zajetí Jan Nepomucký. Odveden na mučidla na starou rychtu, byl spolu s ostatními krutě umučen.

Tělo Jana Nepomuckého bylo po necelém měsíci vyloveno z Vltavy a uloženo do kostela u Svatého kříže většího v klášteře ciriaků, aby bylo kolem roku 1396 přeneseno do Chrámu svatého Víta. Vše se odehrálo ještě za doby panování jeho vraha, krále Václava IV.

Podle legendy se před cestou do Prahy vypravil Jan Nepomucký v tušení blízké smrti do Staré Boleslavi, aby si tam na Panně Marii vyprosil posilu na poslední zápas s Václavem IV. o zpovědní tajemství. Touto cestou byl tak Jan z Nepomuku zasazen do spektra českých svatých propojených se Starou Boleslaví, jakožto duchovním centrem českých zemí a místem mučednické smrti svatého Václava.

Známá legenda hovoří o jiném důvodu Janova umučení. Podle ní Jan Nepomucký odmítl králi Václavu IV. prozradit, z čeho se mu jeho manželka zpovídá. Stal se tak prvním mučedníkem svátosti zpovědní ve světových dějinách. Pravdou však je, že Václav IV. opravdu neměl se svou chotí Žofií Bavorskou harmonické vztahy. Ukracoval jí na jejích právech a dlouhá léta oddaloval její korunovaci.

Janovo blahořečení a kanonizace

Při Janově blahořečení muselo být ohledáno i jeho tělo. Při vyjmutí z hrobu vypadla z lebky hlína spolu s hmotou, která připomínala lidský jazyk. V ovzduší baroka to bylo chápáno jako jasný důkaz, že Jan Nepomucký neprozradil zpovědní tajemství a dokonce za něj položil svůj život. Až moderní technologie dokázala, že ve skutečnosti se jedná o část světcovy mozkové tkáně. Tento objev však již nic nezměnil na Janově všeobecné oblíbenosti.

Jan Nepomucký byl blahořečen papežem Inocencem XIII. v roce 1721. Když se o rok později začalo jednat o jeho kanonizaci, bylo nutno nalézt jím provedené „zázraky“. Za ty byly nakonec označeny nejen zachování jeho jazyka, ale také nevysvětlitelné uzdravení seschlé ruky Terezie Krepsové a záchrana holčičky Rozárky Vodánkové před utonutím pod mlýnským kolem v řece Otavě u Strakonic.

Konečně 19. března v roce 1729 na svátek svatého Josefa prohlásil papež Benedikt XIII. Jana Nepomuckého za svatého. Náhoda tomu chtěla, že se tak stalo v předvečer výročí Nepomukovy smrti.

Jak Jan Nepomucký vypadal?

A jak Jan Nepomucký vypadal? Můžeme se řídit podle slavné sochy na Karlově mostě, která je reprezentativním vzorem pro Janovo barokní zpodobňování. Oblečen je v kanovnickém rouchu, které se skládá z kleriky a bílé rochety, na němž volně spočívá kanovnická mozeta. Na hlavě má biret, který kanovníci běžně nosili. V rukou třímá kříž s umučeným Kristem, který byl pro Jana životním vzorem. Ve většině případů se na tento kříž dívá. Posledním typickým znakem soch Jana Nepomuckého je kruh pěti hvězd okolo hlavy (hvězdy jsou samozřejmě jen na uměleckých zpodobněních).

Hvězdy kolem světcovy hlavy možná symbolizují pět nebeských světel, které se měly údajně rozsvítit po jeho svržení do vody. V baroku se tato světla (či zázraky) nazývaly právě hvězdy. Číslovka pět se vysvětluje různě. Někteří tvrdí, že odkazuje na pět Kristových ran, z kterých krvácel na kříži, podle jiných to značí pět písmen v latinském slově „mlčel jsem“.

Janovy stopy v Evropě a ve světě

Páně Jana Nepomuckého kaple, oltáře, kostely, pomníky, sochy, obrazy a jiná zpodobnění se nacházejí v Itálii, Sicílii, Španělsku, Portugalsku, Francii, Belgii, Lucembursku, Anglii a ve všech slovanských zemích až po Moskvu, ve Slovinsku, Chorvatsku. Jeho sochy však lze nalézt i v mnoha dalších, i neevropských zemích, například v Mexiku, Brazílii, Filipínách a Jeruzalémě. Čím blíže k Praze, tím více vidíme památek tohoto oblíbeného světce; mnoho jich je také v Polsku, Slovensku, Maďarsku, Rakousku a Německu.

S Janem Nepomuckým je spojena také jedna z nejznámějších českých památek Unesco, Zelená Hora, neboť zdejší cisterciáci přišli do blízkého kláštera právě z Nepomuku.

Říká se, že kde jsou sochy svatého Jana Nepomuckého, tam je střední Evropa. Podle tohoto rčení by se však Střední Evropa díky všeobecné oblibě tohoto světce mnohonásobně rozšířila.

Po svatém Janu Nepomuckém byla pojmenována také česká papežská kolej v Římě, Nepomucenum, kde dodnes mohou studovat seminaristé z českých a moravských diecézí.

Jedna z plachetnic v bitvě u Trafalgaru nesla jméno San Juan Nepomuceno a tvrdí se, že tomu tak bylo i v případě první lodi, která dorazila na Antarktidu.

Patronát Jana Nepomuckého

Jan Nepomucký se stal vzorem mlčenlivosti a dobrého používání jazyka, drží ochrannou ruku nad zpovědníky i nad těmi, kteří se zpovídají. Obrovské obliby doznal jeho patronát nad ctí, dobrou pověstí, dobrým jménem a reputací. Pro svůj mokrý hrob si získal patronát nad vodou a jejími ničivými důsledky, nad mosty i nad lidmi od vody. Jan Nepomucký byl také patronem pocestných a patronem proti krupobití (proto se i vinice v Itálii jmenuje podle našeho Jana Nepomuckého - chrání hrozny, aby mohly dozrát).

Svatý Jan Nepomucký je hlavním patronem české země, tak jako je svatý Václav patronem českého národa. Na Václavském náměstí v Praze stála jeho socha, než byla odvezena do Žebráků. V pobělohorské době se Nepomuk stal poutním místem.

Jan Nepomucký byl také vzýván jako ochránce proti nebezpečí hrozícího ze strany Osmanské říše. Někteří se domnívají, že svou nebeskou přímluvou pomohl v roce 1683 k vítěztví Evropanů u Vídně a baroni mu z vděčnosti nechali postavit sochu na pražském mostě.

Mimo jiné je dodnes patronem města a duchovenstva benátského.

I současný (rok 2008) ministr zahraničí České Republiky Karel Schwarzenberg má k Janovi Nepomuckému kladný vztah a zvláštní pouto. Když v roce 1722 vyprosil světec knížecím manželům syna, z vděčnosti nad tím jsou od té doby všichni mužští potomci v rodu pojmenováváni Jan Nepomuk. Svatý Jan se tak stal hlavním patronem Schwarzenbergského rodu.



Zdroje


CHADRABA, Rudolf. Karlův most. Praha : Odeon, 1974. 96 s.
DVOŘÁK, František, DRDA, Jakub. Po Karlově mostě : 20 zastavení s Františkem Dvořákem. Praha : Lidové noviny, 2003. 118 s.
Nejznámější Čech Jan Nepomucký (světec s pěti hvězdami). Česká televize, Televizní studio Brno. Otakáro Maria Schmidt. 2008. 52 minut. ŠKODA, Eduard. Pražský chodec Vypráví... (I). 1. vyd. Praha : Academia, 2000. 271 s.



Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace