Po ránu bývá Praha často utopena v oparu a to někdy až tak hustém a mléčném, že jej slunce rozpouští až do pozdních odpoledních hodin. To se potom pražské věže topí v neprůhledném závoji a bojují pouze svou výškou o právo na hřejivé paprsky. I tak ale působí baňatá kopule svatého Mikuláše na Malostranském náměstí nebo třeba štíhlé věže Chrámu Matky boží před Týnem majestátně, zachovávajíce svou staletou kamennou mlčenlivost.