Nové město za Karla IV.

Nové Město založil Karel IV. patnáct let poté, kdy se roku 1333 vrátil jako kralevic Václav z Francie do rodné Prahy. Na budoucím území Nového Města se o rok dříve, tedy roku 1347, začaly stavět první kostely a kláštery. Během dvou let bylo hotovo vnější opevnění nově založeného města včetně věží a bran. Roku 1352 zemřel královský stavitel Matyáš z Arrasu a na jeho místo brzy nastoupil mladý Petr Parléř.

Svými kroky vytvořil Karel IV. podmínky pro očekávaný přírůstek obyvatel i pro rozvoj všech činností, souvisejících s úlohou evropské metropole.

Území pro rozšíření pražských měst bylo vybráno na pravém břehu, který tradičně nabízel příznivější podmínky pro výstavbu. Druhou možnost skýtal levý břeh v Bubenči a Dejvicích, což by byl vlastně návrat na jedno z nejstarších osídlených území. Proti tomuto místu hovořil menší kontakt s trasami a sběžišti dálkových cest a obtížná dostupnost.

Umístění Nového Města však nebylo bez obtíží. Zcela obklopovalo suchozemský obvod Starého Města a tím jej odřezávalo nejen od jeho zemědělského zázemí, ale i od přímých vstupů pro obchod tak důležitých dálkových cest. Karel IV. si toho byl vědom a několikrát vyjádřil záměr spojit obě města v jedno Větší Město pražské na rozdíl od Menšího Města pražského na levém břehu.

Karel ubezpečoval staroměstské, že jejich práva nebudou nijak narušena a nakonec jim předal i správu nad dvěma nejdůležitějšími městskými branami z celkových čtyř. Staré město tedy nejen nebylo závislé na cizí blahovůli, ale vlastně sami rozhodovali o přístupech na novoměstské území. Bezprostřední dotyk měst vyvolal také oslabení významu staroměstských hradeb. Kromě hospodářských výhod, které mělo Nové Město přinést měl Karel IV. také na mysli přičlenění Vyšehradu do městského organismu.

Na území Nového města byly i části osad, které musely být zbourány. Byly jimi Újezd, Poříčí, Opatovice, Zderaz, Podskalí a další.

Určené stavební podmínky byly na tu dobu velmi přísné. Karel IV. vyhlásil řemesla, která se měla na Nové Město přestěhovat a na pozemcích měly 18 měsíců od přidělení stát hotové domy, jinak hrozilo potrestání. Byly stanoveny přesné hranice tříd a ulic a ten, kdo by tyto hranice překročil měl být též přísně potrestán a budovy zasahující do ulice zbořeny. Naopak ukáznění stavebníci byli na dvanáct let osvobozeni od všech daní, dávek a poplatků. Nikde však nejsou k nalezení záznamy o samotné stavbě a způsobu vyměřování, které muselo být nesmírně složité. Jen za první 4 roky se postavilo 600 domů.

Při srovnání s jinými města lze usuzovat, že tvůrcem urbanistické koncepce byl Matyáš z Arrasu. Při podrobném přezkoumání půdorysu Nového Města musíme dojít k názoru, že rozmístění veřejných budov, klášterů, kostelů a ulic je tak promyšlené, že nesporně musely být rozvrženy předem, a ne následně vkládány do městské osnovy.

Hradby

Průběh hradeb, patří mezi základní atributy města, tvoří jeho vnější obrys a předurčuje hlavní vstupy a tím i trasy hlavních ulic. Na jihu byl záměrně přičleněn k Novému Městu Vyšehrad, který střežil jeho jižní přístupy. Hradby pak sledovaly ostrou terénní hranu nad Botičem až po zlom u Karlova. Odtud směřovaly na sever až k Vltavě a záměrně zahrnuly do města významné poříčské osídlení.

Koncepce města

Z celkového půdorysu se nám vynoří dvě pravoúhlá pravidelná města, vložená do dosud volných území a vzájemně provázaná. Orientace jižního je určena významnou spojnicí Staroměstského náměstí s Vyšehradem. Na ni bylo položeno největší novoměstské tržiště, dnešní Karlovo náměstí, které je základem pravoúhlé osnovy. Jako nejdůležitější ulice zde vedou dnešní Žitná a Ječná. V severovýchodním cípu je vyvedena hlavní spojnice s druhým tržištěm a je tím předurčeno místo pro novoměstskou radnici.

Druhé město je vloženo se stejnou samozřejmostí a je určeno druhou hlavní osou – Staroměstským náměstím a Havelským tržištěm. Hlavním prostorovým článkem je Václavské náměstí jako třetí středověké tržiště na této ose. Po obou stranách se opět rozvinuta pravoúhlá síť ulic v níž je zvýrazněna hlavní příčná trasa dnešní Vodičkovy a Jindřišské ulice.

Je pozoruhodné, že první novoměstské církevní stavby – Emauzy a P. Marie Sněžná – byly založeny tak, že každá z nich vyznačovala jednu z hlavních os nového založení. Lze předpokládat, že základní novoměstské osy mohly být vytyčovány ze svatohavelské věže, na které se velmi přesně protínají.

V severní části bylo nutné respektovat stabilní Poříčí a pravděpodobně reagovat i na stavby Chudobic. Tento prostor byl na sklonku Karlovi vlády protnut další velkou radiálou dnešní Hybernské. Příčný směr byl vytvořen dnešní Havlíčkovou s pokračováním směrem k řece a Dlážděnou jako spojnicí ke třetímu tržišti, dnešnímu Senovážnému náměstí, jehož tvar vyplynul ze styku poříčské čtvrti s pravoúhlou dispozicí kolem Václavského náměstí.

Při projektování Nového Města bylo využito nejobvyklejší schéma středověkých měst, ale zároveň je s jednoduchostí zvládnut problém vzájemného propojení dvou různě orientovaných pravoúhlých půdorysů.

Půdorysná koncepce složená ze třech pravoúhlých měst tvoří zároveň vyšší celek, jehož základem jsou ze Starého Města vybíhající tři základní osy. Na ulici Celetnou navazuje východním směrem Hybernská, Jilská pokračuje na jih ulicí Spálenou a jimi svíraný úhel dělí osa Václavského náměstí.

Kompozice města reagovala i na terén a respektovala důležité komunikační trasy.

Teprve ve srovnání s jinými městy vynikne např. velikost Karlova náměstí, které bylo nazýváno Forum Magnum – má rozlohu přes 8 ha a je větší než takové jako např. Place de la Concorde, Trafalgar square, naměstí před Svatopetrským chrámem, Rudé náměstí…

Nové město za Karla IV. před rozvojem    Nové město za Karla IV. po rozvoji
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace