Pražská poezie

Praha je poezií prodchnuta a to nejen v tom smyslu, že vychovala mnoho velkých básníků, které inspirovala a ovlivňovala. Je jí prodchnuta i fyzicky, což se projevuje básněmi napsanými na pražských zdech. Někdo by mohl podotknout, že se jedná o určitý druh vandalství a možná by měl i pravdu, ale o co krásnější je číst si na zdi poezii než pouhé sprejerské a rádoby umělecké výtvory?



Na dně každé písně
  • Na dně každé písně,
  • i té nejsmutnější,
  • na dně každé sklenky
  • něco tiše cinká.
  • Někdy víc a jindy jenom málo.
  • Chci to slyšet.
  • Bůh ví co mě nutí,
  • ale musím čekat na cinknutí,
  • jinak by se moje srdce bálo.
  • Jan Skácel
Novému ránu rožnem svíci
  • Novému ránu rožnem svíci,
  • je neznámé a nemá tváře,
  • jak anděl v dřevu spící
  • čekající na řezbáře.
  • Někdy se na nás anědl hněvá,
  • anděla máme kždý svého
  • a naděje má z buku křídla
  • a srdce z dřeva lipového.
  • Jan Skácel
Je ráno
  • Je ráno,
  • holky jdou do práce,
  • zas další korále
  • poztrácet.
  • Kamarád Ivan Anderle říká, že je to Seifert, případné reklamace viz kontakt
  • Lidé se bojí ticha,
  • když se bojí samoty
  • obojí jim dopřává
  • zhlédnout hrůzu
  • nicoty života.
  • anonym
  • Metamorfoso přetajemná
  • mých smyslů v jeden, vyšší všech,
  • ten její hlas je vůně jemná,
  • a sladká hudba její dech.
  • Charles Boudelaire (překlad Svatopluk Kadlec)


Pokud byste v pražských ulicích našli další na zdech či třeba na zemi napsanou báseň nebo nějaký jiný zajímavý text, pošlete mi prosím popis místa, kde se objekt nalézá a já ho zadokumentuji. Kontakt je zde. Já se budu snažit tento článek doplňovat až zase něco najdu. Myslím, že tyto zajímavosti je nutné zdokumentovat dříve než se ztratí pod novým nátěrem či omítkou nebo než je úplně smyje déšť.



Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace