Pražská poezie
Praha je poezií prodchnuta a to nejen v tom smyslu, že vychovala mnoho velkých básníků, které inspirovala a ovlivňovala. Je jí prodchnuta i fyzicky, což se projevuje básněmi napsanými na pražských zdech. Někdo by mohl podotknout, že se jedná o určitý druh vandalství a možná by měl i pravdu, ale o co krásnější je číst si na zdi poezii než pouhé sprejerské a rádoby umělecké výtvory?
Na dně každé písně,
i té nejsmutnější,
na dně každé sklenky
něco tiše cinká.
Někdy víc a jindy jenom málo.
Chci to slyšet.
Bůh ví co mě nutí,
ale musím čekat na cinknutí,
jinak by se moje srdce bálo.
Jan Skácel
Novému ránu rožnem svíci,
je neznámé a nemá tváře,
jak anděl v dřevu spící
čekající na řezbáře.
Někdy se na nás anědl hněvá,
anděla máme kždý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového.
Jan Skácel
Je ráno,
holky jdou do práce,
zas další korále
poztrácet.
Kamarád Ivan Anderle říká, že je to Seifert, případné reklamace viz kontakt.
Lidé se bojí ticha,
když se bojí samoty
obojí jim dopřává
zhlédnout hrůzu
nicoty života.
anonym
Metamorfoso přetajemná
mých smyslů v jeden, vyšší všech,
ten její hlas je vůně jemná,
a sladká hudba její dech.
Charles Boudelaire (překlad Svatopluk Kadlec)
nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod
nedat se zlákat štěstím, které padne na míru a sluší
Václav Hrabě
Signál zanikl jak slzy příliš vřelé,
vystřídal je ryčný pozdrav hlasatele
je to hydra, jež má statisíce hlav,
očekáváš s hrůzou přehled denních zpráv...
Vítězslav Nezval
Spadl jsem ze skály porostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe
Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít
Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr
Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já
Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla
Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že už je vůbec nikdo nepamatuje
Václav Hrabě
Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
Vyjmenovat své lásky
a bude-li to třeba
nechat se zabít
pro ně
Václav Hrabě
Tma stéká do kaluží
Na šedivém pijáku nebe
otisky cyklámových růží
Uprostřed ulice lynčují
autogenem zbytky
této noci, kterou jsem prochodil
abych se ujistil že žiji
Možná že zrovna dnešní ráno
přinese amnestii
promlčeným láskám
Václav Hrabě
Denní zprávy letí kolem mne jak ptáci
deset milionů lidí nemá práci
Vítězslav Nezval
Nikdy nepřestávej začínat,
Nikdy nezačínej přestávat.
Anthony de Mello
Blázniví a horečnatí
blouzniví a bláhoví
v obětí jak malé děti
šťastní a zářící
době se smějící
s větrem běžící
hluboce cítící
žes to ty a já
já a ty
Anonym
Slunce překrásný manekýn
se prkenně uklání k západu
Zavírají se květiny a obchody
Praha unavená chválou básníků
a svou krásou šediví soumrakem
Je to tak podivné
co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
ta myšlenka že tě můžu ztratit
protože všechno na světě
se neustále mění.
Václav Hrabě
A za svítání městem vrávoral jsem
s tupými smysly, mdlý a vysílen.
A tíseň spala. Oči upíral jsem
lhostejně v mroucí plamen svítilen.
František Gellner
Džungle celá z betonu
ulicemi se rozléhá zvuk
kostelního zvonu
já sám
já sám sedím u břehu Vltavy
čekajíc na to až se svět
zastaví
padnou zdiva zmizí obavy
co zůstane jsme pouze my
Anonym
Pořád ti tak teskně zní
každá z těch plachých slabik tvýho jména
vymalovaných vatou jemnější než sníh
Copak bys radši bezejmenná?
Pořád ti tak teskně zní
to jméno sladké jako réva
to jméno, jedno z posledních
co do mých žil život vlévá?
Pořád tě studí ozvěna,
dávno přetrpěných zim,
pořád se cítíš zlomena
jménem, co je mi vším?
Anonym podepsán jako Dorian Gray
