Pražský chodec vypráví I. (1/2) - Eduard Škoda
Rád bych vám zde způsobem anotačním představil řadu krásných knížek, které pro nás „pražské chodce“ napsal pan Eduard Škoda. Knížky vznikly na základě jeho povídání v rozhlase a jejich informační hodnota je velmi vysoká. Knihy jsou celkem tři a každá má dvacet pět kapitol. Každá kapitola představuje jednu procházku Prahou. Chtěl bych v každém „článku“ představit polovinu z každé knihy, tedy anotačních zápisů by mělo být vždy dvanáct nebo třináct a článků celkem šest. Samozřejmě zde nenajdete informace, které tak krásnou formou kniha nabízí, pouze hrubý rámec každé vycházky, a proto si po prostudování anotací jděte raději knihu koupit. Mají vždy více než 250 stran a stojí pouhých 199 Kč, což je v dnešní době hodně levná kniha. Budu rád, pokud také propadnete kouzlu pražských výprav, protože čím více bude milovníků Prahy, tím déle nám budou pražské krásy zachovány.
1) K základům Prahy
Autor cituje slavného pana Broučka od Svatopluka Čecha a následně s ním objevuje pražské základy. Tedy základy Pražského hradu a celkového osídlení. Probírá se různými archeologickými nálezy, které jsou na Pražském hradě vystaveny a nakonec sestupuje do královské hrobky, která se nalézá pod Chrámem svatého Víta.
2) Z Kateřinek na Karlov
Ze stanice metra I.P.Pavlova směrem do Kateřinek, ráje bláznů a pomatenců, dále okolo letohrádku Amerika, který je nyní předělán na hudební muzeum Antonína Dvořáka. U nemocnice U Apolináře se autor rozpovídá o její architektuře a správně vyzdvihne její podobnost s anglickými viktoriánskými budovami. Nakonec se stihneme ještě před koncem našeho výletu zastavit u Nuselského mostu a krásnou kulisou nám bude kostel Panny Marie a svatého Karla Velikého na Karlově.
3) Po Karlově mostě
Nejprve autor popisuje mystické kroky, které vedly k založení Karlova mostu (blíže viz článek Karlův most) a následně se zastavíme na Křížovnickém náměstí. Společně si prohlédneme všechny různé sochy, i ty méně viditelné jako je třeba Bradáč a připomeneme si něco z obsáhlé historie mostu. Nevšímáme si jen mostu samotného, ale díváme se i do okolí na okolní domy a jejich výzdobu, která nám toho hodně prozradí z historie Starého města. Neopomeneme ani věže, které Karlův most zdobí a vyzdvihneme všechny sochaře, kteří se největším podílem zasloužili na světoznámosti mostu.
4) Přes Karlovo náměstí
Obdivujme společně chvíli Faustův dům u zastávky Moráň a pak vyražme přes Karlovo náměstí. To je, jak se dozvíme největším pražským náměstím v pravém smyslu slova. Povyprávíme si o Karlu IV. a jeho představě Nového Města pražského. Všímáme si všech možných domů až dorazíme k Novoměstské radnici. Cestou potkáme spoustu pomníků významných osobností a nepotkáme (ale povíme si o) kapli Božího těla, která byla zbořena a která stála uprostřed Dobytčího trhu, jak se Karlovu náměstí původně říkalo.
5) Poříčím na Těšnov
Poříčí, místo prastaré osady při řece Vltavě a kolem dnešního náměstí Republiky muselo být o moc jiné, než jak toto ho můžeme vidět dnes. Těšnov, kam zamíříme, připomíná další starou osadu, která se rozkládala na místě dnešního Karlína. Autor se rozepíše o YMCe a jejím působení u nás. Na Poříčí si prohlédneme mnoho nových domů, projdeme Zlatnickou, která má přiléhavý název, protože se zde z popudu Karla IV. usadil cech zlatníků. Nakoukneme do překrásného interiéru kavárny hotelu Imperial, který jsem již od mládí velice obdivoval a přes divadlo E. F. Buriana a kolem Bílé Labutě se dostaneme na Florenc.
6) Nerudovkou k Úvozu
Kdo z Pražanů i nepražanů by neznal Nerudovu ulici? Kdo však ví, jak se jmenovala předtím, než dostala jméno po panu Janu Nerudovi v roce 1895? Přečteme si o velké tragédii 2. června 1541, kdy téměř všechny domy lehly popelem. Dále si budeme všímat zajímavých domovních znamení a budeme si vysvětlovat proč jsou taková jaká jsou. Nikde jinde v Praze není takováhle koncentrace domovních znamení. V Nerudově ulici žilo spoustu různě zajímavých lidí, o kterých je záhodno si něco přečíst. Tam, kde končí Nerudova ulice, začíná ulice Na Úvozu, kde se nám naskytnou krásné výhledy na Prahu a budem pokračovat ve výkladu o pěkných domech, které pouze z jedné strany ulici lemují.
7) Z Čechova mostu k Belvedéru
Říká se, a já bych s tím souhlasil, že po Karlově mostě je právě ten Čechův druhý nejkrásnější v Praze. Nádherná secesní stavba s dominantními žlutými sloupy, které jsou završeny sochami Viktorií. Za mostem na levém vltavském břehu se nachází kaple sv. Maří Magdalény, která je v současné době v péči starokatolické církve. Dozvíme se o jejím pohnutém osudu, kdy musela uvolnit místo gigantickému Stalinovi, museli jí tenkrát posunout, aby nepřekážela. Kolem Hanavského pavilonu se dostaneme do Chotkových sadů, něco málo se dozvíme o panu Karlu Chotkovi či o panu Karlu Kramářovi. Až konečně staneme vedle nádherné stavby pražského Belvedéru, tedy letohrádku královny Anny.
8) Z Perštýna na Mariánské náměstí
Perštýn, který se nachází nedaleko Národní Třídy má zajímavou historii o které si můžeme přečíst a poté se vypravíme směrem do Husovy ulice, které se dříve říkalo Vyšehradská. Zastavíme se u svatého Jiljí, kterýžto kostel mám z pražských ze všeho nejraději, neboť zde jsem pojal za manželku mou krásnou Magdalénku. Dále projdeme kolem zajímavého průčelí Clam-Gallasova paláce a povíme si o nabubřelosti jeho stavitele. Nakonec se dostaneme až na Mariánské náměstí, kde je mnoho zajímavého. Je zde magistrát hlavního města Prahy, je zde budova hlavní knihovny a v první řadě je zde Klementinum.
9) Výprava na František
Na Františku se říká části vltavského nábřeží mezi Čechovým a Štefánikovým mostem kousek od Anežského kláštera. Kdysi zde stával také most císaře Františka Josefa, škoda, že byl zbořen, byl takový krásný zavěšený. Když opustíme nábřeží, dostaneme se do tajemných uliček pražských stínadel a atmosféru si uchovávajících míst kolem kostelu sv. Haštala. Podrobně si představíme historii Anežského kláštera, i když ta by spíše vydala na několik dalších svazků. Kdo by neznal nemocnici na Františku? A je to tak správně, tato nemocnice zde totiž stojí už pěkných pár století a musela se dostat do povědomí nás všech.
10) Po okraji Stromovky
Stromovka, jedno z pražských míst, které bychom mohly označit jako plíce Prahy, povíme si něco málo z historie obory a o budovách, které okolo Stromovky jsou a jsou něčím zajímavé. Tak třeba stará vodárenská věž, pěkná budova, ve které se dnes nachází čajovna ve věži, mohu doporučit. Představíme si několik významných umělců, protože nedaleko se nachází Akademie výtvarných umění. Dále je zde například letenský sokol, půjdeme okolo příjemně upraveného hřbitova a dojdeme až na výstaviště k Veletržnímu paláci.
11) Mezi Masarykovým a Wilsonovým nádražím
Cesta nás povede mezi těmito dvěma pražskýma nádražíma po okraji starého Nového města. Staré Nové město není protimluv, protože Nové město zde za doby Karla IV. opravdu končilo. Dozvíme se spoustu informací jak o nádražních budovách, tak o např. Senovážném náměstí, o pohřební cestě K. H. Borovského, o domu u Hybernů či o kostelu sv. Jindřicha a sv. Kunhuty. Na tomto malém prostoru je opravdu mnoho věcí k prozkoumání, i když to není na první pohled zjevné a místa nejsou tak navštěvovaná jako centrální Praha. V postraní Jeruzalémské uličce kam běžný Pražan, pokud zde nebydlí, ani nevkročí, objevíme pompézní Jubilejní synagogu, kterou si pro její neobvyklý vzhled musíme okamžitě zamilovat.
12) Kolem Staroměstského rynku
Není v možnostech krátké anotace popsat vše, co nás čeká v této kapitole, protože Staroměstské náměstí nebo právě též Staroměstský rynek, jak se náměstím říkalo dříve je nabito krásnými místy i budovami. Můžeme jmenovat Staroměstskou radnici a její orloj, různé měšťanské domy, loubí, Týnský chrám, palác Goltz-Kinských, kostel sv. Mikuláše a mnoho dalších významných památek. U každé se na chvíli zastavíme a můžeme se nechat unášet proudem historických událostí. Je velká škoda, že severní část Staroměstského náměstí zasáhla pražská asanace a tak se nedochovaly skvělé stavby, ale jsou zde nové činžovní domy. Náplastí nám může být pouze Pařížská ulice, která byť nová, skýtá nejednu architektonickou lahůdku.
Zdroje
ŠKODA, Eduard. Pražský chodec vypráví...(I). 1. vyd. Praha : Academia, 2000. 271 s.
